Některé výzvy můžete pečlivě promyslet, pak jsou ale takové, které vyžadují okamžité rozhodnutí. Před jedno takové byla na konci února postavena Adéla Žůrková, obchodnice Pražské plynárenské, která dostala možnost koordinovat uprchlické centrum pro lidi prchající z Ukrajiny. Místo cen plynu nebo portfolia středních podnikatelů nyní řeší, jak zabezpečit základní životní potřeby uprchlíků a kde jim najít práci. „I když jsem netušila, do čeho jdu, nemohla jsem to odmítnout,“ nelituje svého rozhodnutí.
Kdo vás ohledně organizování pomoci pro uprchlíky oslovil?
Náš pan předseda představenstva Martin Pacovský. Přišel za mnou s prosbou, jestli bych chtěla koordinovat centrum uprchlíků v hotelu Slavia, které PPAS podporuje. Ačkoli jsem vůbec netušila, do čeho jdu, souhlasila jsem. Byla to výzva, která nešla odmítnout a stále výzvou zůstává. Navíc jsme s kolegyní Terezou Tichou netušily, jak rychlý spád věci naberou. V pondělí 28. února jsme najednou měly na hotelu 105 osob. Ale všechny se nám povedlo rychle ubytovat a zajistit jim stravu, takže jsme mohli začít řešit administrativní záležitosti.
Musela to být ve vaší pracovní náplni obrovská změna, že?
V PPAS běžně pracuji jako obchodnice – hlídám ceny elektřiny a plynu, rozšiřuji a starám se o portfolio středních podnikatelů. Ale za poslední měsíc se náplň mé práce otočila o 180 stupňů. Naučila jsem se krizovému managementu, bleskovému vyhodnocování priorit, neustálému organizování nebo zajišťování různých věcí. Poznala jsem, jaká může být práce sociální pracovnice, psycholožky, pečovatelky, personalistky a PR v jednom.
Jak těžké je to po duševní stránce?
Psychická náročnost je vysoká, trávila jsem na místě deset hodin denně. Běžně se setkáváte se situacemi, kdy například babička s vnučkami pláčou, protože holčičky chtějí za dědečkem. Co se týká psychiky a naladění žen a dětí, snažíme se téma války nepouštět do všedních dnů, udržujeme humor a vizi „nového života“. Ale smutek, zoufalství, nejistota a stres z toho bohužel jen tak nezmizí. I proto s námi začala spolupracovat ukrajinsky mluvící psycholožka.
Jaká je nyní situace Ukrajinců v hotelu Slavia v porovnání se začátkem?
Kapacita je stále stejná, k dispozici máme 38 pokojů, ve kterých ubytováváme 105 lidí. A všichni ubytovaní jsou z materiálního hlediska zatím dobře zabezpečeni. Snažíme se jim pokrýt veškeré náklady na ubytování, jídlo, léky, hygienické potřeby a další věci, které jsou nutné pro život.
Daří se nacházet zaměstnání pro ženy a školy pro děti?
Ano, už se povedlo najít a využít několik pracovních příležitostí. Například Diana, jedna z žen, která vystudovala pedagogiku v Kyjevě, nastoupila jako asistentka učitele na Základní škole Eden. Také jsme obsadily tři pracovní místa v Tescu, dvě místa v McDonald’s nedaleko Edenu a jednu pozici uklízečky hotelových apartmánů. K tomu jsme zajistily spoustu různých brigád. Momentálně jednáme s Prahou 10 o zaměstnání dvou učitelek a uvažuje se také o založení komunitní školky pro děti do tří let. Zrovna teď jednám s jednou známou návrhářkou, která by mohla nabídnout práci švadlence. Co se týče dětí, 90 % z nich už je ve školce nebo škole. Hodně věcí se podařilo, ale stále je
Facebook
Youtube