Zdroj: E15 | Rubrika: E15 & Byznys | Strana 10 | Autor: Roman POSPÍŠIL
Pražská plynárenská by měla do budoucna prodávat nejen plyn a elektřinu, ale celkový tepelný a světelný komfort. Zákazník využije v danou chvíli ten optimální zdroj a nemusí se starat o to který, říká její šéf Martin Pacovský. Dodává, že úplně bez plynu se ale Česko neobejde.
* Vyhlásil jste, že chcete Pražskou plynárenskou ozelenit. Do toho ale vidíme šílený vývoj cen plynu na velkoobchodních trzích. Co vás tedy zaměstnává nejvíc?
Transformace firmy, tedy projekt s názvem Na plný plyn. Protože já se pořád dívám hlavně do vzdálenější budoucnosti. Samozřejmě diskuze o cenách běží napříč trhem. Když vidím třeba cenu 78 eur za megawatthodinu plynu, tak to je zhruba dvanáctinásobek ceny ze stejného období loňského roku. My se ale díváme spíše na dlouhodobý vývoj než na nějaké extrémní výkyvy a pracujeme s různými zajišťovacími strategiemi. Že je dnes cena na nějaké úrovni, neznamená, že tam bude i za rok. Nicméně v souvislosti s dekarbonizací plyn nějak zdražovat bude. Nicméně jako třetí největší plynárenská společnost v Česku se stabilním cash flow nemusíme řešit dopady těchto změn ze dne na den.
* Co je ale příčinou těch prudkých výkyvů?
Situace na trhu je divoká a hledat příčiny je u plynu hodně složité. Stačí, když stoupne poptávka v Číně, k tomu se tam změní počasí, a máte hned šokový růst. To je podobné, jako když začne foukat vítr na severním pobřeží Německa a hned klesne cena elektřiny. Každopádně výhledy jsou takové, že ve druhém čtvrtletí příštího roku se budou ceny plynu stabilizovat.
* Mluvíme o dekarbonizaci, a přitom to není dávno, co právě plyn měl být budoucností ekologie.
Ale já si pořád myslím, že plyn je budoucnost. Když se podíváte na cílový stav, jak má vypadat bezuhlíková ekonomika v roce 2050, tak to neznamená, že v ní zemní plyn nebude. Jenom se počítá s tím, že uhlíkovou stopu budeme kompenzovat vysazováním lesů a jiným využitím zemědělské půdy. Já jsem přesvědčen, že minimálně v českém kontextu nejde zemní plyn stoprocentně nahradit. Nemáme dostatek obnovitelných zdrojů a nejsou tady podmínky pro výrobu zeleného vodíku. Praha se prostě bude i v budoucnu zčásti vytápět plynem. Protože tady nemáme Severní moře, abychom si tam nainstalovali spousty větrných elektráren. Na druhou stranu třeba do roku 2050 vznikne nějaká úplně nová technologie.
* Jak se může ozelenit distributor plynu?
Plyn je médium postavené na uhlíku, ale provoz naší společnosti jako takové může být uhlíkově neutrální. Musíme inovovat, investovat do sítí a tak dále.
* Jaký máte horizont?
Nerad bych dával pevný horizont, protože něco půjde řešit rychle, něco ne. Těžko seženete bagr s elektromotorem. V zásadě mluvíme o pěti letech a výš. Hlavně ale celé téma vnímám jako závazek, že pro to budeme každý den něco dělat. Digitalizovat, měnit auta za bateriová a řadu dalších věcí. V našem areálu v Michli začneme budovat fotovoltaické panely, kogenerační jednotku i vodíkovou plnicí stanici.
* Je to věc přesvědčení, nebo ekonomiky?
U mě je to otázka přesvědčení. Náš akcionář, tedy město, má navíc klimatický plán, který ho zavazuje. Vidíme ale i ekonomické benefity. Třeba digitalizace šetří peníze. Na řadu věcí lze také čerpat dotační programy. Naším cílem je nebýt do budoucna jen plynárnou, ale jakýmsi centrem kompetence pro město, a to právě z hlediska řešení energetiky bez emisí.
* Jak jste s tím daleko?
V našem areálu v Michli jsme dokončili studii proveditelnosti, budeme žádat o stavební povolení na fotovoltaické panely a připravujeme projekt na vodíkovou čerpací stanici. Očekávám, že fotovoltaiku budeme instalovat v příštím roce a vodík v tom následujícím. Spíš než tím, že bychom nevěděli, co chceme udělat, nás limitují procesy, jako je získání stavebního povolení.
* Ta vodíková stanice bude pro vás, nebo i pro veřejnost?
I pro veřejnost. Dokonce přemýšlíme, že bychom už příští rok vytvořili demonstrační centrum, kde bychom právě k vodíku dělali nějakou osvětu. Ale řekněme, že do dvou let by podle mých představ mohl ten areál fungovat jako areál budoucnosti.
* Jak je těžké plánovat takové změny ve chvíli, kdy se názory, co je zelené a jakou cestou udržitelnost půjde, neustále mění?
Souhlasím, že třeba vodík je kontroverzní téma. Jednak kvůli výrobě, ale taky kvůli transportu. Protože je hodně lehký a objemný, tudíž náklady na transport vycházejí jako hodně vysoké. Zvlášť v poměru k tomu, jakou energii člověk přenese. Vodík dobře funguje tam, kde ho vyrobíte a zároveň spotřebujete. Ale přenášet ho na velké vzdálenosti je složité. Je také složité udělat plnicí stanici, která vám toto médium do auta pustí pod tlakem 600 barů. Což třeba Toyota Mirai vyžaduje. Já jsem ale přesvědčený, že nakonec bude dobře fungovat třeba v městské hromadné dopravě. Protože baterie jsou pořád hodně těžké a málo kapacitní. Stejně tak v kamionové dopravě. V osobní si myslím, že vyhrají baterie. Každopádně ale nějaký boj mezi technologiemi bude pokračovat. I proto je potřeba mít vsazeno na více políček na šachovnici.
* Zatím byl ale tím největším posunem plyn, třeba ve Středočeském kraji u autobusů.
CNG bylo v určitém okamžiku skutečně vnímáno jako hodně ekologická záležitost. Teď jsme ve zlomové éře, kdy se zkoušejí různé technologie a některá z nich prostě vyhraje. Když se ale podíváte do historie, tak zjistíte, že třeba svítiplyn byl už před sto lety tvořen z téměř 60 procent vodíkem. První auta jezdila na elektřinu. První elektromobil se objevil v roce 1835. Tedy zhruba padesát let před prvním automobilem se spalovacím motorem. V roce 1896 vznikla první prodejna elektromobilů.
* Co říkáte na britské pokusy přidávat vodík do plynu k vytápění?
V rámci Českého plynárenského svazu realizujeme stejný pilotní projekt. Řešíme, kolik vodíku lze přidávat do plynu, aby to technicky ještě fungovalo. Říká se, že do dvou procent to není problém. Nad tuto hranici je třeba měnit některé komponenty, ale nejde pořád o nic zásadního. Problém je, kde vodík v Česku levně a zeleně vyrobit. Vyrábět ho lze téměř z čehokoliv, ale jen zelený, bez uhlíkové stopy je ten, který se počítá. A ten se prostě v Česku zatím pořádně vyrobit nedá. Kdyby nebylo tohoto problému, tak technicky ho můžeme začít přidávat třeba zítra. Další věcí je poměrně malá účinnost při přeměně elektřiny na vodík a zpět do nějaké formy energie. Pohybuje se pod padesáti procenty. Tudíž je mnohem efektivnější tu zelenou energii rovnou spotřebovat. Výhodou vodíku je možnost energii do něj akumulovat. Řekněme, že v zimě do něj uložíte energii z větru a v létě ji spotřebujete. Nebo v létě ze soláru a v zimě ji spotřebujete. Kdybychom se ale rozhodli přidávat dvě procenta zeleného vodíku do plynárenské soustavy, tak ho tady tolik prostě není. Česko má prostě jiné podmínky než okolní státy. V Německu nebo Polsku mají energii z větru skoro zadarmo. Naopak musejí někdy řešit, co s přebytky, když fouká moc. Takže určitě je logické, aby u pobřeží jezdily vodíkové autobusy. Protože při přebytku elektřiny se vodík vyrobí levně.
* Nicméně tlak na ozelenění moc nerozlišuje, kdo má jaké podmínky.
Samozřejmě existují různé divoké teorie, co všechno by se dalo dělat. I v Česku se stává, že vidíme negativní ceny elektřiny. Většinou to souvisí s přebytky třeba právě v Německu, když tam stoupne výroba díky větru. Možná že by tedy šlo postavit tady nějakou výrobu zeleného vodíku. Ale myslím si, že Česko by mělo bojovat za zemní plyn. Protože ho bude potřebovat.
* Co to všechno bude znamenat pro Pražskou plynárenskou?
Nutí nás to se změnit. Ze stavu, kdy prodáváme plyn a elektřinu do pozice jakéhosi chytrého souseda, který bude řešit různé problémy v domácnosti. Naši nabídku chceme rozšířit o fotovoltaiku a o různá chytrá řešení a poskytovat lidem možnosti bezemisního provozu. K tomu všemu nás vlastně nutí i klimatický plán Prahy. Já naši transformaci vnímám tak, jako když natahujete prak. Potřebujete sílu, dokonce to možná i bolí, ale pak vystřelíte dopředu. Možná nás budoucí generace nebudou vnímat přes zemní plyn, ale přes vodík. Třeba plyn bude tvořit menší část našich prodejů než další služby. Do budoucna chceme prodávat tepelný a energetický komfort. Tak abyste využíval v danou chvíli optimální zdroj. Když bude svítit, budete mít teplo ze slunce, když slunce zajde, tak z kotle. Rád bych se dostal od objednávek na dodávky plynu k objednávce tepla a světla za paušál.
MARTIN PACOVSKÝ
je předsedou představenstva Pražské plynárenské. V minulosti působil na vysokých manažerských pozicích ve skupině ČEZ. Po dočasném odchodu z energetiky se svou skupinou Gourmet Invest investoval do několika menších pivovarů, například ve Znojmě a v Jarošově. Předsedou představenstva Pražské plynárenské je od ledna 2021.
Facebook
Youtube